Muškátový ořech

Muškátovník vonný (nazýván také muškátovník pravý) je strom, který dosahuje výšky až 15 metrů. Kvete bílými až světle žlutými vonnými kvítky. Plodem stromu jsou bobule kulovitého tvaru velikostí podobné meruňkám. Listy jsou tmavě zelené a oválné. Při dozrání plodu bobule puká a tím odhaluje semeno, které je obaleno červeným dužnatým míškem děleným na úzké proužky. Míšek se oddělí od semen a suší se až dostane zlatavou barvu. Toto koření se nazývá muškátový květ. Samotné semeno je uzavřené navíc ve skořápce, po jejím odstranění lze získat krablaté bělavé vlastní jádro, které se prodává pod názvem koření muškátový oříšek. Ořech má výrazně vrásčitou strukturu. Uvnitř je ořech tvrdý a má světlejší barvu než na povrchu.

Stromy začínají plodit mezi 7. až 10. rokem života a plodí zhruba dalších 40 let. Plody dozrávají po šesti až devíti měsících, sklízí se většinou až potom, co spadnou samovolně na zem. Míšek (muškátový květ) se suší pouze 2 až 4 hodiny oproti semenům, která se suší až 6 týdnů. Semena se rozdrtí a vyjmou se z nich jádra (muškátové oříšky).

Muškátovník vonný má původ na tropických indonéských ostrovech Banda a Ambon, záznamy o něm pochází již z prvního století našeho letopočtu. Staří Egypťané, Římané a Řekové toto výborné koření pravděpodobně nepoužívali. Arabští a indičtí obchodníci začali koření dodávat do jižní Evropy až v šestém století, ve dvanáctém již bylo rozšířeno po celé Evropě. Koření bylo dodáváno do Evropy za velmi vysoké ceny a Arabové si drželi dlouhou dobu monopol díky preciznímu utajení jeho původu.

V 16. století ostrovy, kde se strom hojně vyskytoval, objevili Portugalci, konkrétně významný mořeplavec Vasco da Gama. O sto let později ho objevili také Holanďané, kteří následně ovládli trh s muškátovým kořením až do druhé světové války. Holandští obchodníci prodávali koření jako jediný dodavatel až třikrát dráž než ho nakupovali na ostrovech. Koření dodávali především do Evropy a Indie. V 18. století například spálili velké množství v Amsterodamu, aby udrželi vysoké ceny. Během napoleonských válek v 19. století se rozpoutal boj o trhy s kořením, což mělo za následek i začátek pěstování muškátovníku na jiných místech. V dnešní době patří mezi významné producenty tohoto koření také Indonésie a Grenada.

Jako koření se používá do masových pokrmů, jako je pečené maso, sekaná nebo nádivka do drůbežích pokrmů. Hodí se také do polévek, špenátu, bramborové kaše, omáček nebo těstovin. Při vaření muškátový oříšek přidávejte až na závěr, tepelnou úpravou ztrácí chuť. Oříšek se používá také na kořenění zeleniny a salátů. Skvěle dochutí pečivo a cukroví. Toto koření by se mělo používat s mírou, špetku na pokrm pro 4 osoby.