Majoránka

Majoránka

Majoránka je bylinka s jemně kořennou, sladší vůní i chutí. Majoránku si cenili již staří Egypťané, Řekové a Římané. Jako koření se používá majoránka drhnutá, což je směs listů a květů. Používá se k dochucení polévek, masových pokrmů, luštěnin, jater, uzenin, paštik a samozřejmě bramboráků. Vhodná je také v kombinaci s česnekem.

Popis rostliny

Majoránka zahradní je divoká jednoletá, někdy i víceletá keříkovitá bylina. Vysévá se na konci dubna a její výška je zpravidla mezi 20 a 40 centimetry. Jako koření se používá směs listů a květů nazývaná majoránka drhnutá. Rostlina je hustě porostlá drobnými, šedozelenými listy oválného tvaru, jejichž povrch je plstnatý. Květy jsou drobné, narůžovělé a kvetou od června do srpna. Bylina je nenáročná na pěstování, lze jí vysadit do pařeniště nebo truhlíku, který můžete na zimu přemístit do bytu, ideálně na velmi prosvětlené místo. Majoránka potřebuje teplé a zároveň slunné místo a dobře hnojenou a opracovanou půdu. Bylinka se sklízí třikrát za sezónu (listy a nerozvinuté květy).

Historie a původ

Majoránka se používala již ve starověku. Pravděpodobně pochází z oblasti Středozemního moře a Malé Asie (dnešní Turecko). Cenili si ji již staří Egypťané, Řekové a Římané. Častěji než jako koření ji používali v léčitelství, údajně měla blahodárné účinky na trávení a pomáhala léčit otoky. Používala se také při svatebních obřadech, protože se věřilo, že posílí lásku manželů. Kvůli její sladké vůni ji ženy často umisťovaly okolo domu. Do Evropy se dostala pravděpodobně z Jeruzaléma v 16. století za dob křižáckých válek. V Anglii se používala také jako přísada do šňupacího tabáku. Dnes je majoránka nepostradatelné koření ve všech evropských a světových kuchyních, nalezneme jí také například v amerických a afrických pokrmech.

Chuť a vůně

Majoránka je bylina s jemně kořennou, sladší vůní podobnou tymiánu. Bylina je velmi aromatická i v sušeném stavu. Chuť je mírně nahořklá a jemně pálivá.

Použití v kuchyni

Majoránku používáme v čerstvém stavu do již hotových polévek a omáček, zeleninových salátů, skvěle chutná také čerstvá v rýži. Jako koření se v sušeném stavu hodí do jídel s delší tepelnou úpravou. Majoránka bývá často součástí luštěninových pokrmů a zelí. Používá se především jako přísada k dlouhému dušení a pečení mas všech druhů. Bramborovou polévku nebo bramborové placky (bramboráky) si lze bez majoránky jen těžko představit. Můžeme s ní dochutit vaječná a sýrová jídla, ryby, játra, uzeniny, paštiky, nádivky, karbanátky, ale třeba i houby. Zajímavou chuť získáte také kombinací s česnekem.

Skladování

Nejvhodnějším uchováváním majoránky je usušení lístečků a poupátek, v tomto stavu je aromatičtější než čerstvá. Usušenou směs uchovávejte v dobře uzavřené nádobě.

KAM TEĎ

11 Celkem druhů