HISTORIE KOŘENÍ

Jeden z prvních dochovaných důkazů o použití koření pochází z období 4000 let př. n. l., z tehdejší Sumerské říše.

Tato civilizace po sobě zanechala jílovité destičky, na kterých byly zmínky o sezamu, kopru, fenyklu, kmínu, koriandru, tymiánu a šafránu.

Egypťané byli již v období starověku značnými gurmány a stravovali se tedy i velmi pestře. Vyspělé zemědělství, společně s příznivými přírodními podmínkami, produkovalo dostatečné množství potravin. I chudší vrstva obyvatelstva měla dostatečný přísun chleba, piva, ryb, ale i zvěřiny, pokud se obyvatelstvu skutečně dařilo.

Staří Egypťané byli i velmi dobrými včelaři a vyráběný med využívali nejen jako potravinu, ale i k přípravě mnoha léků a kosmetických výrobků. S rozvojem gastronomie šla ruku v ruce poptávka po nových ingrediencích a chutích. Strategická poloha Egypta poskytovala svým obyvatelům přístup k prvním exotickým druhům koření, jako byly římský kmín, koriandr a skořice.

Když se Alexandr Veliký po svém úspěšném dobytí Perské říše vrací roku 327 př. n l. z Indie, přiváží do Evropy v té době nejžádanější a nejvzácnější koření - pepř.. Pepř se stává výsadou bohaté vrstvy obyvatelstva a je natolik ceněný, že se poměrně často používá i jako platidlo.

Římská říše v dobách svého největšího rozkvětu stála za značným rozmachem obchodu s kořením. S rostoucím přepychem a rozmařilostí tehdejší společnosti rostl i dovoz luxusního zboží. Tím byly exotické parfémy, masti, drahokamy, slonovina, hedvábí a právě koření.

Koření a především tolik vzácný pepř hýbe Evropou i nyní. Když vizigótský král obléhá Řím, požaduje jako výpalné 5 tisíc liber zlata, 30 tisíc liber stříbra, 4 tisíce hedvábných suken a 3 tisíce liber pepře.

I přesto, že Řím tuto cenu za mír zaplatil, v roce 410 byl Řím zcela dobyt a vydrancován. Tím skončila dominance Římské říše. Následoval kolaps a rozdělení na východní a západní říši. Obchodní vazby byly oslabeny a Evropané byli závislí na arabských obchodnících, kteří ovládali obchod s kořením až do středověku.

Monopol arabských kupců končí v důsledku křížových výprav. Evropa obnovuje své obchodní styky s Asií a vzniká i nové uspořádání obchodu na moři.

Strategicky nejvýznamnějšími přístavy se stávají Benátky a Janov. Benátčané výpravy podporují například poskytováním lodí pro přepravu křižáků.

Poté, kdy byly křížové výpravy u konce, začal obchod s kořením rozkvétat.

Hlavním impulsem, kromě vysoké poptávky a ceny, který v budoucnu podnítí mnoho mořeplavců, včetně Kryštofa Kolumba, jsou zápisky z cest benátského kupce a cestovatele Marca Pola. Marco Polo popsal indický pepřovník a údajně se jednalo o prvního Evropana, který spatřil tuto rostlinu na vlastní oči.

Cařihrad (dnešní Istanbul), hlavní tepnu obchodu mezi Asií a Evropou, v roce 1453 dobývají Turci, čímž je Evropa nucena hledat náhradní obchodní cestu do Asie. Omezení přísunu vzácného zboží, technologický vývoj loďařského průmyslu, zdokonalení kormidla, objevení kompasu, nové poznatky z astronomie a geometrie, nedostatek drahých kovů a také imperiální ambice vytvářely vhodné prostředí pro uskutečnění prvních dalekých zámořských plaveb.

Jindřich Mořeplavec v 15. století objevuje první bohatství v západní Africe. Především zlato a černé otroky. Do Indie doplouvá Vasco da Gama v roce 1498. Portugalsko získává monopol nad obchodem pepře, skořice a později i dalších druhů koření, jako jsou hřebíček, muškátový oříšek a květ, po několik dekád. Monopol nad obchodem s pepřem končí s příchodem dalších evropských kolonizátorů do Indie - Nizozemců, Angličanů, Francouzů a Dánů.

Převratné úvahy o tom, že Země je kulatá, podnítily Kryštofa Kolumba předložit španělskému dvoru návrhy na objevení západní cesty do Indie.

V roce 1492 přistává na ostrově San Salvador a novou zemi nazve Přední Indie. Místo Indie však narazil na nový kontinent - Ameriku, která dostane svůj název o několik let později po italském mořeplavci Amerigo Vespuccim. Kryštof Kolumbus marně hledal na novém kontinentu pepřovník. Místo toho přivezl do Evropy dosud neznámé koření - chilli. S postupem času se do Evropy dostávají další nová koření a suroviny, jako jsou paprika, nové koření, kakao, cukrová třtina, tabák a vanilka.

Boj o nadvládu obchodu s kořením dal vzniknout první akciové společnosti v historii. V roce 1602 za účelem rozdělení rizika a zisku založilo několik zámožných obchodníků z Amsterodamu tzv. Východoindickou společnost. Nizozemci následně zabírají Molucké ostrovy, doposud kontrolované Portugalci. Jde o významné ostrovy, ze kterých se vyváží hřebíček a muškátový oříšek. Monopol na toto koření si Nizozemsko udrží na dlouhých 350 let.

Východoindických společností bylo založeno několik. Kromě té nizozemské vznikly britské, francouzské, dánské, skotské, švédské a dokonce i rakouské východoindické společnosti.

V současnosti, kdy využíváme moderních metod pěstování, zvyšuje se efektivita produkce koření a tím klesá i jeho cena. Postupně se stávalo mnohem dostupnější. Rozšíření pěstování do dalších oblastí a osvobozování kolonií způsobily další poklesy cen až do současných hodnot.