Rozmarýn

Rozmarýn lékařský je vytrvalý dřevitý stálezelený keř dorůstající výšky až metr a půl. Jako koření se používají jeho jehličky. Listy rostoucí směrem dolů jsou leskle zelené a na rubu chlupaté. Keř je dobře tvarovatelný, zaštipováním a stříháním větviček docílíte vzhledu keříku nebo stromku připomínajících různé tvary. Jako okrasnou rostlinu ho můžete upravit do tvaru pyramidy nebo tvaru připomínajícího bonsaj. Má modré až ˹alové květy. U některých druhů mohou být i bílé nebo růžové. Květy nádherně voní a lze je použít i pro dekorativní účely.

Rozmarýn není náročný na pěstování, lze ho pěstovat na zahradě i doma v květináči. Nejvhodnější pro pěstování je světlé, slunné a teplé místo. Rostlina by neměla být přes zimu v mrazech, proto je vhodné ji umístit do interiéru. Negativní vliv má značná vlhkost v zimním období. Rostlina se snadno rozmnožuje, a to vrcholovými řízky. Dostatek slunečních paprsků zajistí větší aromatičnost.

Rozmarýn pochází z oblastí u Středozemního moře, kde je vlhký vzduch. Latinský název Rosmarinus má původ ve slovech ros a marina – mořská rosa. Již staří Řekové a Římané využívali jeho kulinářské a speci˹cké vlastnosti. Vyráběli z něho víno, neboť věřili, že účinkuje proti srdeční slabosti. O rozmarýnu se tradovalo, že přináší radost a štěstí, a proto se vplétal do závojů nevěst a královských korun.

Rozmarýn dodá neotřelou chuť salátům, nádivkám, sýrovým pokrmům nebo těstovinám. Přidává se do polévek, k zelenině, k rybám, do karbanátků, zapečených brambor a omáček i polévek. Rozmarýn je výborný k úpravě skopového, vepřového masa a divočiny. Můžete s ním dochutit dokonce i zmrzlinu. Z rozmarýnu se vyrábí i hořké likéry. Skvělou chuť dodá oleji a octu. Rozmarýnu se nesmí používat mnoho, protože vůně a chuť je velmi intenzivní. Hodí se také do bylinkového másla. Rozmarýn je důležitou součástí provensálského koření, což je směs bylinek, která obvykle obsahuje také tymián, bazalku a někdy i majoránku, dobromysl nebo saturejku.