Badyán

Plody badyánu jsou tobolky ve tvaru nepravidelné osmicípé hvězdice stromu badyáníku pravého z čeledi magnoliových. Jedná se o rostlinu podobnou anýzu, obě obsahují anethol, který dodává plodům výraznou lékořicovou chuť. Tento stálezelený listnatý strom ve své původní oblasti jižní Číny a Vietnamu dosahuje výšky více než 15 metrů a průměr kmenu činí 25 cm. Plody se trhají před dozráním a po usušení se barví do červenohněda.

Badyán se pěstuje v Číně a Vietnamu již odpradávna a je spojován zejména s čínskou orientální kuchyní. V tradiční čínské medicíně se používá již více než 3 000 let pro svůj stimulační účinek na zažívací systém a poruchy trávení. V dnešní době je rozšířen v celém Tichomoří. V Evropě se více rozšířil až v 17. století. Zprvu se mělo za to, že badyán pochází z Filipín, odkud ho v roce 1578 dovezl Thomas Cavendish. Přidával se do ovocných sirupů a marmelád, vylisovaný olej se používal do nápojů a likérů s anýzovou příchutí. V Japonsku si velmi váží místní odrůdy, ta je často vysazována v chrámových zahradách. Rozemleté plody a kůra se využívají také jako kadidlo.

Badyán je jedno z mála koření čínské kuchyně, které u nás zdomácnělo. Skvěle se hodí i k dochucení hruškových a jablečných kompotů, povidel, perníku, sušenek a sladkého pečiva. Badyán je hlavní složkou směsi „pěti koření“ známou z čínské kuchyně. Používá se při vaření vepřového, hovězího, kuřecího i kachního masa. V západních kulturách se badyán začal používat jako náhražka anýzu při pečení a výrobě alkoholických nápojů. Výborný je také jako ochucovadlo žvýkaček nebo želatiny.K získání sladké kořeněné chuti můžete vložit před pečením kousek badyánu dovnitř celého kuřete nebo kachny.

Japonský hvězdicový anýz (Illicium anisatum) je strom, jehož plody jsou velmi podobné čínskému badyánu, se kterým jsou často zaměňovány. Avšak jsou toxické a pro člověka nebezpečné.