Kurkuma

Kurkuma je mnoholetá rostlina dorůstající až do jednoho metru, s podlouhlými oválnými listy, které vyrůstají z hlízového oddenku. Uprostřed mezi listy vyrážejí dlouhé stonky zakončené světle žlutými až nafialovělými květy, tvarem připomínající květy lotosu. Plodem kurkumy jsou mnohosemenné tobolky, které se po dozrání samy rozevírají. Rostlina má ráda vyšší vlhkost a světlé stanoviště s teplotou vzduchu mezi 20–30 °C. U nás je pěstována jako pokojová květina, pro její nádherné květy je často využívána ke zhotovení svatebních květinových dekorací.

Podle dochovaných údajů v nejstarších knihách je kurkuma využívána nejméně 10 000 let. V Indii je využívána již 6 000 let při náboženských obřadech, dále pro její zkrášlovací a zdraví prospěšné účinky a v neposlední řadě i jako dochucovací přísada. Kurkuma je pro Indy spojena s tradicí. V čínské medicíně se „omezené zlato“, jak byla kurkuma nazývána, využívá nejméně 1 000 let. V ajurvédské medicíně je známá pod názvem Zlatá bohyně a odpradávna je používána jako povzbuzující prostředek. Ve středověku se použití kurkumy jako koření rozšířilo i do Evropy, o kurkumě se ve svém deníku jako o bylině se všemi kvalitami šafránu zmiňuje slavný cestovatel Marco Polo.

Kurkuma se používá v čerstvé i sušené podobě. Čerstvá nastrouhaná nebo nakrájená se výborně hodí jako přísada do nakládané zeleniny, lze ji použít k dochucení pikantních jídel. Kurkuma se přidává do slaných i sladkých pokrmů. Dodává jídlu specifickou oranžovožlutou barvu (obsahuje pigment kurkumin). Usušená kurkuma ve formě prášku je nejčastěji používána ve směsi koření společně s koriandrem, kajenským pepřem, kmínem a mnoha dalšími, tato směs se nazývá kari. Kari směs se nejčastěji používá v indické, thajské, čínské a indonéské kuchyni. Využití je široké – masová i bezmasá jídla, ryby, omáčky, polévky, rýže, luštěniny, také k dobarvování hořčicí.