Římský kmín

Římský kmín

Římský kmín má velmi pronikavou a lehce nahořklou chuť. V arabské kuchyni se přidává často do pokrmů z mletého masa a zeleniny. V indické kuchyni se kombinuje s koriandrem a pokrmům dodává speci˹ckou, výraznou chuť. Přidává se do ostrých kořenících směsí, především do kari a také do speciality zvané Chilli con carne. Namletý římský kmín dodá neobyčejně exotickou chuť bílým krémovým omáčkám. Vhodný je k dochucení kysaného zelí, polévek, pečiva, uzenin, sýrů, rýžových a luštěninových pokrmů.

Popis rostliny

Římský kmín pochází z šabreje kmínovitého, který vyrůstá do výšky pouhých 25 cm. Malá semínka připomínají běžný kmín, ale mají světlejší barvu a jsou více hořká. Semínka bývají rovná a spíše štětinatá než hladká. Římskému kmínu se také říká kumín. Rostlina má bílé či růžové květy, které vyrůstají na začátku léta. Tvary listů se podobají fenyklu, ovšem jsou menší a mají tmavší zelenou barvu. Římský kmín patří do stejné čeledi jako kmín, petržel či kopr.

Historie a původ

Římský kmín je původem z východního Středomoří, severní Afriky a Pákistánu. Staří Egypťané ho používali již před 5 000 lety jako koření a také při mumi˹kaci. Pro starověké Řeky a Římany byl římský kmín v kuchyni nepostradatelným kořením. Římané ho používali při každodenním prostírání, tak jako dnes máme my na stole slánku a pepřenku. Tento zvyk se v Maroku dochoval až do dnešní doby. O římském kmínu najdeme zmínky i ve Starém zákoně. Slovo kmín pochází z latinského cuminum. Ve středověku byl v Evropě římský kmín nejpoužívanějším kořením z místní produkce (Středomoří). Největší hodnoty údajně dosáhl ve 13. až 14. století. Ve středověku se věřilo, že kmín má i magické vlastnosti. Spojován byl s láskou a věrností, proto si ho brali hosté pro štěstí na svatby.

Chuť a vůně

Římský kmín má velmi pronikavou a lehce nahořklou chuť. Vůně kmínu je výrazně kořenná.

Použití v kuchyni

Římský kmín lze použít celý nebo mletý. Je nezbytnou součástí severoafrické, blízkovýchodní a indické kuchyně. Dochucuje se jím kuskus, ryby, zelenina, zejména lilek, jehněčí a kuřecí maso. Namletý římský kmín dodá neobyčejně exotickou chuť bílým krémovým omáčkám. Velmi oblíbeným kořením je také ve španělské a portugalské kuchyni, kde se používá k ochucení klobás, rýže a plněné zeleniny.

V Maroku se line vůně římského kmínu na všech tržištích, kde se grilují masové špízy brochettes ochucené nejen tímto kořením, ale i mnoha jinými. V Indii se přidává římský kmín do ostrých kořenících směsí, především do kari. V indické kuchyni se často kombinuje s koriandrem a pokrmům dodává speci˹ckou, výraznou chuť. V Mexiku se přidává do pokrmu Chilli con carne a do pepřových omáček nebo chilli směsí. V arabské kuchyni je oblíbený do pokrmů z mletého masa a zeleniny. Lehkým opražením zrníček kmínu na suché pánvi lze dosáhnout uvolnění zajímavé chuti a aroma. Vhodný je k dochucení kysaného zelí, polévek, pečiva, uzenin, sýrů, rýžových a luštěninových pokrmů.

Skladování

Římský kmín je nejlepší skladovat v suchu a chladu v dobře uzavřeném neprodyšném balení. Namletá semínka si zachovají chuť a vůni obvykle po dobu dvou měsíců.

KAM TEĎ

28 Celkem druhů