Kopr

Kopr je jednoletá a nenáročná rostlina množící se samovýsevem. Kromě kořene se jako koření využívá prakticky celá rostlina. Kopr dorůstá do výšky jednoho metru, jeho lodyha je dutá, má jemně rýhovanou proužkatou strukturu a světle zelenou barvu. Listy vyrůstají střídavě z lodyhy a jsou podlouhlého a úzkého tvaru. Rostlina kvete malými žlutými květy, které jsou složené do okolíků (okolík má obvykle 20 až 30 květů), ve kterých dozrávají semena. Kopr se vysévá od března do července a kvete od června do září. Plody se sbírají od srpna do září před dozráním, nať se sbírá od května do července. Kopr lze pěstovat na zahradách i v truhlících, aby se mu však dobře dařilo, je nutné dopřát rostlině dostatek vlhké půdy a slunné místo.

Kopr má původ ve východní oblasti Středozemí a západní Asii, jeho historie sahá až do starověku. Kopr se používal již před 5 000 lety. Pro jeho léčivé účinky si ho cenili egyptští léčitelé. Jako léčivou bylinku ho znali také Řekové a Římané. Římští gladiátoři věřili, že kopr posiluje svaly, a proto se jím natírali před zápasy po celém tělě. V severní Evropě se běžně používal od středověku. Lidé věřili, že odvarem z kopru se vyléčí škytavka. Pálením kopru se zase zaháněli démoni, semínka a spařené listy se používaly již v tomto období do omáček a nálevů a k zaváření.

Není nutno připomínat, že tradiční koprová omáčka by se bez kopru neobešla. Semínka jsou vhodná k ochucení ryb, grilovaného jehněčího či vepřového masa, dušených pokrmů, zelí nebo květáku. Koprové listy mají jemnou a delikátní chuť, a proto se používají mnohem více, a to zejména k rybám, vařenému masu, do omáček a polévek s mléčným základem, do salátů a pomazánek. Vynikající chuť dodá také jogurtovým a smetanovým dresinkům a omáčkám. Stonkový kopr s nezralými semeny se běžně používá do různých nálevů. Například do nálevu s nakládanými okurkami, který se využívá jako příloha k uzeninám nebo masu po celém světě. Výborně se hodí též na uzeného lososa.