Libeček

Libeček (Levisticum officinale) je vysoká vytrvalá bylina podobná celeru s dutou lodyhou a bohatě rozvětveným kořenem. Kvete žlutozelenými kvítky. Plody jsou žlutohnědé hladké dvounažky. Libeček může vyrůst do výšky až 2 metry a kvete ke konci jara, zatímco hrbolaté plody dozrávají až v srpnu. Květenstvím je okolík z 12 až 20 okolíčků. Bylinka se vyskytuje v oblastech s bohatou půdou, která udržuje vlhkost. Jako koření se používají listy a semínka, kořen jako zelenina. Plody se používají při přípravě likérů.

Libeček pravděpodobně pochází z Persie, dnešního území Íránu a Afghánistánu a postupně se rozšířil do celého Středomoří. V antice se hojně využíval v medicíně. Řekové žvýkali listy na podporu trávení a pro zmírnění nadýmání. Zmínku o libečku najdeme také v římské kuchařce Apicius ze 4. století, která je uložena ve Vatikánu. Ve středověku ho rozšířili po celé střední a západní Evropě mniši, kteří ho pěstovali v klášterních zahradách. Karel Veliký prohlásil, že v každé královské zahradě by se měl pěstovat libeček. Do Ameriky přivezli bylinku emigranti, protože se velmi snadno pěstuje a lze ji při vaření použít celou, od kořenu až po listy.

V dnešní době je libeček trochu opomíjen. Již ve středověku se velmi často používaly čerstvé i sušené listy a květy k dochucování polévek a salátů. Libeček se hodí do polévek, které obsahují brambory, hrášek, fazole nebo čočku. Vhodný je nejen do zeleninových a masových vývarů, ale i do omáček. Jemně nasekané listy se mohou přidat k vařené zelenině a masovým směsím. Je vhodný též k přípravě omelet, salátových zálivek a při přípravě ryb. Využívá se především k přípravě polévkového koření. Pokud přidáte libeček do vody k vařeným bramborám, získáte lahodnou a nezaměnitelnou chuť. Použít jej lze také k přípravě paštik, pomazánek, zeleninových jídel, dušeného hovězího a jehněčího masa, marinád na grilování nebo do mletých mas.