Muškátový květ

Muškátový květ

Muškátový květ pochází z tropického stálezeleného stromu muškátovníku pravého. Plodem je bobule s jedním semenem krytým krajkově ozdobným míškem. Usušený načervenalý míšek se nazývá muškátový květ. Má osvěžující, velmi výraznou vůni. Jeho chuť je palčivá, lehce nahořklá a vysoce aromatická. Jako koření se používá pro přípravu polévek, pokrmů z měkkýšů, sýrového su˺é či dezertů ze smetanového sýra. Vhodný je také do nádivek, pečiva, pudinků nebo tvarohu. Vynikající chuť dodá bešamelu nebo cibulové omáčce

Popis rostliny

Muškátovník vonný je strom, který dosahuje výšky až 15 metrů. Kvete bílými až světle žlutými vonnými kvítky. Plodem stromu jsou bobule kulovitého tvaru velikostí podobné meruňkám. Listy jsou tmavě zelené a oválné. Při dozrání plodu bobule puká a tím odhaluje semeno, které je obaleno červeným dužnatým míškem děleným na úzké proužky. Míšek se oddělí od semen a suší se až dostane zlatavou barvu. Toto koření se nazývá muškátový květ. Samotné semeno je uzavřené navíc ve skořápce, po jejím odstranění lze získat krablaté bělavé vlastní jádro, které se prodává pod názvem koření muškátový oříšek.

Stromy začínají plodit mezi 7. až 10. rokem života a plodí zhruba dalších 40 let. Plody dozrávají po šesti až devíti měsících, sklízí se většinou až potom, co spadnou samovolně na zem. Míšek (muškátový květ) se suší pouze 2 až 4 hodiny oproti semenům, která se suší až 6 týdnů. Semena se rozdrtí a vyjmou se z nich jádra (muškátové oříšky).

Historie a původ

Muškátovník vonný má původ na tropických indonéských ostrovech Banda a Ambon, záznamy o něm pochází již z prvního století našeho letopočtu. Staří Egypťané, Římané a Řekové toto výborné koření pravděpodobně nepoužívali. Arabští a indičtí obchodníci začali koření dodávat do jižní Evropy až v šestém století, ve dvanáctém již bylo rozšířeno po celé Evropě. Koření bylo dodáváno do Evropy za velmi vysoké ceny a Arabové si drželi dlouhou dobu monopol díky preciznímu utajení jeho původu.

V 16. století ostrovy, kde se strom hojně vyskytoval, objevili Portugalci, konkrétně významný mořeplavec Vasco da Gama. O sto let později ho objevili také Holanďané, kteří následně ovládli trh s muškátovým kořením až do druhé světové války. Holandští obchodníci prodávali koření jako jediný dodavatel až třikrát dráž než ho nakupovali na ostrovech. Koření dodávali především do Evropy a Indie. V 18. století například spálili velké množství v Amsterodamu, aby udrželi vysoké ceny. Během napoleonských válek v 19. století se rozpoutal boj o trhy s kořením, což mělo za následek i začátek pěstování muškátovníku na jiných místech. V dnešní době patří mezi významné producenty tohoto koření také Indonésie a Grenada.

Chuť a vůně

Má osvěžující, velmi výraznou vůni, ale jemnější než muškátový ořech. Jeho chuť je sladce kořeněná až palčivá, lehce nahořklá a vysoce aromatická.

Použití v kuchyni

Muškátový květ se jako koření používá pro přípravu polévek, pokrmů z měkkýšů, sýrového su˺é či dezertů ze smetanového sýra. Vhodný je také do nádivek, pečiva, pudinků nebo tvarohu. Vynikající chuť dodá bešamelu nebo cibulové omáčce. Muškátový květ se přidává také do masových polévek, uzenin, zeleniny, ale doporučuje se i použití do sladkých jídel, velmi dobře chuťově obohatí šlehačku, ovoce a cokoliv s čokoládou.

Skladování

Stejně jako ostatní druhy koření je nejlepší skladovat muškátový květ na suchých a temných místech v uzavřené nádobě.

KAM TEĎ

28 Celkem druhů