Šalvěj

Šalvěj je vytrvalá polokeřová rostlina dorůstající až do výšky jednoho metru. Lodyhy jsou přímé, nevětvené, v dolní části dřevnaté s mírným zabarvením do fialova. Šalvěj je stálezelená rostlina, její listy jsou oválného tvaru, na vrchu tmavší barvy se silnou žilnatinou, spodní část má stříbřitý sametový povrch. Rostlina kvete modrofialovými květy – lichopřesleny, které vyrůstají na vrcholu rostliny, mezi horními lístky. Plod šalvěje nazýváme tvrdka a má elipsový tvar.

Šalvěj má domovinu ve Středomoří, kde roste na slunných svazích a skalách. Ve střední Evropě se začala pěstovat od 9. století jako oblíbená léčivá rostlina a koření. Je známá svými antiseptickými účinky. Nápoj ze šalvěje byl po mnoho staletí předchůdcem čaje a kávy. Za dob antiky byly listy šalvěje považovány za symbol věčného života. Šalvěj byla pěstována v mnoha odrůdách a hojně využívána ke kořenění masitých pokrmů. Ve středověku byla tato rostlina také velmi oblíbená, vyráběla se z ní léčivá šalvějová voda. V 16. století se bylina začala používat ke zkrášlování, přidávala s do černého barviva na vlasy, její listy plnily funkci zubního kartáčku. Ve staročeské kuchyni byla šalvěj používána jako náhrada za petrželku.

Šalvěj v sušeném stavu je aromatičtější nežli čerstvá, proto je třeba ji používat ke kořenění v malém množství. Je velmi vhodná k přípravě tučných jídel, protože je o ní známo, že podporuje trávení. Bez šalvěje se neobejde například rybí polévka, je výborná k přípravě telecího, skopového a vepřového masa, nádivka se špetkou šalvěje získá skvělou netradiční příchuť. Hodí se ale i na kořenění krůtího a kuřecího masa, karbanátků a sekané. Kořením se dají dochutit luštěniny, dušená zelenina, rajčata, paštiky nebo marmelády. Čerstvá šalvěj je nejvhodnější k přípravě salátů, pomazánek z tavených sýrů, vajec a šalvějového másla.